omezit

Czech

Etymology

From o- +‎ mez +‎ -it.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈomɛzɪt]
Audio (file)

Verb

omezit pf (imperfective omezovat)

(transitive) to restrict, to limit
(reflexive with se) to be confined, to be restricted, to be limited [+ na (accusative) = to]
Svědkyně se omezí na odpovězení těchto otázek. ― The witness will limit herself to answering the questions.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	omezit, omeziti	Active adjective	omezivší
Verbal noun	omezení	Passive adjective	omezený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	omezím	omezíme	—	omezme
2nd person	omezíš	omezíte	omez	omezte
3rd person	omezí	omezí	—	—

The verb omezit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	omezil	omezili	omezen	omezeni
masculine inanimate	omezil	omezily	omezen	omezeny
feminine	omezila	omezily	omezena	omezeny
neuter	omezilo	omezila	omezeno	omezena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	omeziv
feminine + neuter singular	—	omezivši
plural	—	omezivše

Related terms

See omezení
See omezenost
See omezovat
See omezovací
See omezování
See omezující

Further reading

omeziti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
omeziti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
omezit in Internetová jazyková příručka

This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.