koncovka

English

Noun

koncovka (plural koncovkas)

  1. A kind of overtone fipple flute with no finger holes from Slovakia.

Czech

Etymology

From konec +‎ -ovka.

Pronunciation
  • IPA(key): [ˈkont͡sofka]
  • Rhymes: -ofka

Noun

koncovka f

  1. (grammar) inflectional suffix
  2. (chess) endgame
  3. (computing) extension (of a file name)
    Synonym: (less common) přípona

Declension
Declension of koncovka (hard feminine reducible)
singular plural
nominative koncovka koncovky
genitive koncovky koncovek
dative koncovce koncovkám
accusative koncovku koncovky
vocative koncovko koncovky
locative koncovce koncovkách
instrumental koncovkou koncovkami

See also

Further reading
  • koncovka in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • koncovka in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • koncovka in Internetová jazyková příručka
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.